Horácké noviny, 7. ledna 2000
Autor: Vladimír Brauner
Poslední autorské výstavy obrazů, kterou připravoval, se Bohumil Vostal nedožil. Zemřel po nedlouhé vážné nemoci ve věku nedožitých 79 let, v prvním dnu tohoto roku. Narodil se 4. března 1921 v Řípově. Vyučil se ve známém železářství B. Stehlíka, odkud byl za druhé světové války nuceně nasazen do Drážďan. Po návratu pracoval v téže firmě až do znárodnění v roce 1948. V letech 1959 až 1965 vystudoval Střední průmyslovou školu v Třebíči, později ještě obchodní akademii. Se dvěma maturitami nastoupil do zaměstnání v Technomatu, aby se zakrátko stal vedoucím obchodního oddělení krajského závodu Technomat n.p. Brno, se sídlem v Třebíči.
Jeho první malířské pokusy se datují rokem 1951, o pár let později získával odborné výtvarné vzdělání u akademického malíře Zdeňka Novotného, v kurzech vedených profesorem VŠ UMPRUM v Praze, akad. Malířem Antonínem Kybalem (o prázdninách v Ptáčově) a častými návštěvami třebíčského akademického malíře Vlastimila Tomana. Jeho malířský projev po všechna léta směřoval k realistickému zpodobnění viděného a nejčastějšími náměty jeho obrazů byla krajina nejbližšího okolí Třebíče. Nesčetné polní cesty, lesíky, bludné kameny, kopečky s mezičkami, rybníky a údolí řeky Jihlavy, proti i po proudu od Řípova, kde dlouhou řadu let s rodinou bydlel. Před začátkem malování, které bylo jeho nejmilejší zábavou, vždycky zvolené téma pečlivě kreslil. A to se mu později hodilo i při prvních pokusech o jednodušší grafické techniky, z nichž ho zaujal hlavně linoryt.
Největší uznání si zaslouží jeho mnohaletá starost o třebíčský kroužek amatérských výtvarníků, jehož byl obětavým předsedou a současně neúnavným organizátorem mnoha desítek kolektivních výstav, kterých se pochopitelně sám vždycky aktivně zúčastňoval. Svoje obrazy vystavoval i samostatně a míst, kde jeho krajiny mohli návštěvníci zhlédnout, je požehnaně. Vyjma různých obcí a měst našeho okresu stojí za zmínku Štěpánov nad Svratkou, Rokytno u Nového města na Moravě a vícekrát i Brno. Jeho kolegové si Bohouše vážili nejen pro jeho veselou a družnou povahu, ale především proto, že na něj byl vždycky spoleh. A tak jako většina z nás, když se mu dílo vedlo a když mohl komukoli udělat aspoň kousek radosti. S Bohumilem Vostalem odešel dobrý člověk a kamarád.
Text je doslovným přepisem článku 