Moravské noviny Rovnost, 20. února 1999
Autor: Jan Dočekal
Výběr olejomaleb z minulých let představuje ve výstavní síni Městského kulturního střediska v Třebíči na Karlově náměstí číslo 46 třebíčský amatérský výtvarník Bohumil Vostal. Letos sedmdesátiosmiletý autor pochází z Řípova u Třebíče. Již čtyřicet pět let je členem výtvarné skupiny při Městském kulturním středisku v Třebíči, založené na jaře 1953. Jedenáct let byl jejím místopředsedou, zjara 1967 jej zvolili předsedou. Tu funkci má dosud.
Bohumil Vostal vzpomíná: Malovat jsem se učil, stejně jako ostatní členové skupiny, od našeho prvního předsedy, známého třebíčského malíře Ludvíka Bahnera, od akademických malířů Zdeňka Novotného, Theodora Bechníka a Vlastimila Tomana. Nejraději vzpomínám na letní kurs krajinomalby v Ptáčově v roce 1959. Nezištně jej pro nás tehdy uskutečnil profesor pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové Antonín Kybal. Ten mne nejvíc naučil. Nikdy na něho nemohu zapomenout. Krajinu kolem Ptáčova pořád miluji. Stejně tak motivy u Pocoucova, kolem Trnavy, Rudíkova, Hroznatína, Náramče a Přeckova. Velmi rád se vracím do údolí řeky Jihlavy v rodném Řípově, Sokolí a u Bransouz.
Amatér je ten, kdo se věnuje něčemu ze záliby, ne z povolání. Označení amatér má původ v latinském amator, od amare - milovat. Amatérští výtvarníci svou práci obvykle skutečně milují, a tohle zalíbení ještě umocňují velikým nadšením, se kterým jsou s to překonat všechny možné nezdary. Je však také bezmála pravidlem, že amatérská výtvarná práce se nevyznačuje jednotou rozvíjeného autorského stylu a ani nebývá podložena stabilní kvalitou ve smyslu autorovy řemeslné dovednosti, o kvalitě umělecké vůbec nemluvě. Tyto základní problémy se jistě dotýkají i Bohumila Vostala, ale objektivně posouzeno, doléhají na jeho práci pouze nevelkou měrou. Je to zřejmě tím, že Vostal měl vždy vedle amatérství a nadšení ještě skalní rozhodnost něco dokázat, přesvědčit okolí o svých schopnostech. To jej přivedlo k otevřenosti poučením, k návykům jisté pracovní (tvůrčí) soustavnosti a snad též k určité míře schopnosti kritického sebehodnocení. S tímto vybavením měl na cestě amatérského malíře - krajináře o poznání méně překážek.
Vostalova zatímní výstavní aktivita byla neobyčejně hojná. Uskutečnil přes třicet samostatných výstav, většinu z nich v Třebíči, zúčastnil se všech dosavadních pětačtyřiceti členských výstav Výtvarné skupiny a řady dalších výstav amatérských výtvarníků.
Vostalova nyní probíhající třebíčská výstava obsahuje dvacet osm olejových krajinomaleb a jedno květinové zátiší. Na velikost výstavní síně MěKS a dimenze stabilních vitrín je to kolekce snad až příliš velká. Autorův zájem předložit ze své práce co nejvíce však může být přijat i s pochopením. Zvláště tehdy, uvědomíme-li si, že výstava vlastně přináší "úplný" obraz vysočinské krajiny na Třebíčsku v různých ročních obdobích. Jsou zde malby široce otevřené krajiny i zákoutí téměř intimních, motivy polních cest, rybníků, stromořadí, předjaří, stromů v květu, zamrzlé řeky. Úvodní obraz, plný citu a symbolického světla, má prostý námět, zpodobuje stodolu v Řípově, Vostalově rodišti. Jiný symbol, ještě výraznější, obsahuje obraz osamělého stromu v poli (datován 1985). Tuto malbu považuji za nejlepší z celé představené skupiny. Nad jiné vyniká přesnou kompozicí (je naučným příkladem tzv. zlatého řezu), jemným rukopisem i barevnou kulturou.
Text je doslovným přepisem článku 